Rok se s rokem sešel a máme tu další Akicon (2014)

Když člověk s těmi reporty jednou začne, evidentně již není cesty zpět. On si na to člověk při tom škrábání navíc tak hezky zavzpomíná, takže jsou to vlastně dvě mouchy jednou ranou. Nu, a vzhledem k tomu, že na Akicon jsem letos překládal jen jeden film, přednášku měl také jenom jednu (a to ještě první den) a po delší době mi zas bylo přáno přebývat na akci i přes noc, tak jsem navštívil o něco málo víc programu a odnesl si neméně nových zážitků. A pokud to někomu ještě nedošlo, právě teď se vás tím vším chystám trápit.


Prostě a jednoduše program

I když je mi jasné, že bych mohl nakrásno zvolit silně avantgardní styl a splácat všechno dohromady, jak mě to zrovna napadne, raději zvolím už pavučinami pokryté klasické řazení tak, jak ho všichni známe z první obecné. Se s tim holt smiřte.

Protože jsme hned po začátku byli v Blanici těžce zaneprázdněni přípravou na naši večerní přednášku, první den jsem jaksi nestihl nic. Což je škoda, protože minimálně na Zízu bych se podívat skočil.

Programově pro mě tedy con začal až v sobotu ráno, kdy jsme po obstarání proviantu zamířili na Wolfiiho výstup o Tvůrcových AMV v průběhu času (Wolfii mimochodem smrdí). Pro začátek dne, kterému předcházela téměř probdělá noc, to nebyla vůbec špatná volba. Wolfii pro nás vybral, tuším, šest dnes více či méně známých AMVčkařů, u nichž vyhrabal jejich prvotiny, jež následně postavil do kontrastu s některými novějšími počiny. Řekl bych k tomu snad jen tolik, že ukázka současné Čingizovy práce nebyla dle mého pro svou nepřílišnou povedenost zvolena šťastně. Naopak bych za sebe pochválil prezentovaný kousek samotného Wolfiiho, jenž se mi opravdu líbil.

Po skončení tohoto výstupu jsme i nadále zůstali ve velkém sále, neboť se nám zachtělo zhlédnout i AMV soutěž moderovanou znovu Wolfiim (Sanya smrdí ještě víc). Zde za zmínku určitě stojí chvilkové selhání techniky, které nevědomky o několik úrovní zlepšilo AMV stříhané na hudbu od Linkin Park. Ano, přestal jít zvuk.

Všechno zlé i dobré musí jednou skončit a jinak to nebylo ani v případě tohoto hodnotného kulturního zážitku. Po něm mi v programu vznikla hodinová díra, již nakonec zaplnila chill se svoji přednáškou nesoucí poněkud scestný název Japonsko v anime – iluze vs. realita. Když se na to člověk tak koukne a letmo si projede anotaci, nabyl by dojmu, že se bude jednat o srovnávání stylem „takhle vypadá ten školní život v animu a takhle to chodí doopravdy“. Jinak to nebylo ani u mě, a tak jsem se v doprovodu několika přátel vydal tomuto neznámu vstříc. Co nás čekalo poté… nečekal asi nikdo. V kostce to byla jedna velká nadinterpretace. Hned několikrát po sobě jsme se dozvěděli, že je strašně zvláštní, když se japonská díla odehrávají v japonském prostředí. Abych to vysvětlil bez používání referencí na výstup samotný. Její výstup byl založen na snaze prezentovat Japonsko jako jakousi speciální zem se speciální sadou hodnot a všeobecně speciálními obyvateli. To se snažila dokázat poměrně sebevražedným způsobem, který jsem načrtl výše. Jak je možné, že v japonských dílech jsou hrdinové (většinou) Japonci? Či proč zastávají (většinou) všechny postavy nezávisle na rase japonské hodnoty? Proč v japonských dílech zachraňují Zemi před pádem meteoritu Japonci? A proč se v japonských dílech na stranu Japonců staví i zahraniční rekové a všemožní mocní šlechticové? Ano, určitě můžeme v těchto otázkách hledat něco víc a zkoumat je na základě jakési „národní nadřazenosti“ a „specifičnosti“. Na druhou stranu si můžeme místo japonské národnosti dosadit kupříkladu Uzbekistánce a dojdeme k neméně šokujícímu zjištění. Světe div se, umělecká díla jsou pevně vázána na kulturu, v níž jejich autor vyrůstá či jen prostě přebývá. Proč by měl Japonec zasazovat svůj příběh o záchraně světa do cizí země, s níž není seznámen do takové míry, jako je sžitý s Japonskem? Stejně tak proč by měl Kazachstánec sáhodlouze zkoumat prostředí v jakési daleké, neznámé zemi, když se kolem něj rozprostírá jemu tak důvěrně známý prostor jménem „domovina“?
To jsem se trošku rozepsal o tom zásadním problému, který jsem s touto přednáškou měl. Dále mi vadil protimluv v podobě náhlé prezentace Japonska jakožto národa s kopou mindráků a komplexem méněcennosti. A ty velice zásadní spoilery, jež rozhodila mezi své návštěvníky, raději pro jejich nebezpečnost zmiňovat nebudu.
Sečteno podtrženo jsme tu měli kopu nepodložených domněnek a nadinterpretací podané poměrně kultivovaným jazykem.

Otřeseni tímto zážitkem jsme prchli s tím, že se potřebujeme někomu vypovídat (konkrétněji Grekovi, který dělal chill klikače, ale toho jsme do konce akce už nezastihli). Obětí se stal hintzu, který však zanedlouho prchl, a my se na další dvě hodiny v rámci rehabilitace zdrželi programu.

Dalším, řekněme, unikátním zážitkem byl Shookieho výstup s názvem European conventions. Nutno podotknout, že názvu a anotace se držel asi tak stejně jako chill. První půl hodinu strávil vyprávěním o tom, jak je cestování strašně fajn, a jak kdo z jeho kamarádů, co si tam přitáhl, dorazili do České republiky. Poslední kapkou pro nás bylo nastolení tumblrové (pozn.: Automatické opravy mi toto slovo příhodně přepisují na „tumorové“.) atmosféry zmínkou o heslu: „Cosplay doesn’t mean consent“. Jelikož nikdo z nás neměl chuť na pravidelnou dávku sociální spravedlnosti, tiše jsme se odebrali z místnosti. A to jsem se na konci chtěl zeptat té jeho kamarádky, co dělala Šimakaze, na úroveň její základny a stav příprav na podzimní event…

Pro moji následující dozajista ne alkoholovou indisponovanost se staly mým následujícím bodem programu Japonské sexuální pomůcky od Sušenky. Na nichž se mi úspěšně povedlo vytuhnout, takže si z nich pamatuji pouze útržky Sušenčina přednesu. Evidentně nemáš mít takový příjemný hlas!

Nu, ale dostáváme se do finiše. Poslední den, v rámci možností odpočatý Astrak a „maraton“ tří po sobě jdoucích přednášek v malém sále.

První z nich – Anime merchandise – nám přednesla naše krásná Saber Yuuya. A musím říct, že kromě poznámek ohledně kultivovanosti projevu, si nemohu stěžovat. Přednáška byla informativní, místy vtipná a dokázala v divácích probudit nějaké reakce, které následně vedly k dalšímu obohacení či zajímavostem. Sice skončil o čtvrt hodiny dříve, ovšem ve výsledku to alespoň podle mě celkové vyznění nijak nepoškodilo. Jedinou výtku bych opravdu měl k používané slovní zásobě, kterou bych neoznačil za úplně vhodnou. Zadrhávání a pletení větných vazeb přičítám na vrub trémě. To se zlepší časem.

Hned po něm nastoupila Křehká Figurka s přednáškou Mňam!. Jednalo se o přehlídku těch největších chuťovek z oblasti Dálného východu. Červíci, mozky, vnitřnosti, koňská zmrzlina, ještě se hýbající mořské potvory a penisy. Příjemný přednes, otázky na tělo a dokonce i hovězí pyj na ukázku přinesla!

Třešničkou na dortu letošního programu se staly Japonské dívčí časopisy jako módní Bible od mé drahé kolegyně Ely. O tomto tématu jsem byl už jakžtakž seznámen z jejích vyprávění o své bakalářské práci, takže jsem do toho nešel úplně naslepo. Ve výsledku nám byl nenásilnou formou představen jeden z mnoha problémů moderní japonské společnosti, kterým je ovlivňování a téměř až ovládání mladých žen a dívek. V časopisech a magazínech přece najdete odpověď a návod na všechno, co taková holka může v životě potřebovat, ne? Co nosit, jak to nosit, jak vypadat, kolik přesně vážit a ideálně, jak se chovat. Všechno tohle nám bylo názorně ukázáno na vybraných obrázcích a doplněno o dobře pochopitelný a příjemně klidný přednes. Takže ty se přednášení vůbec neboj a alou připravovat něco na Animefest. Tam máme nouzi o kvalitní obsah.

 

Stará konatí a nová akiconová jmenovka.

Stará konatí a nová akiconová jmenovka.

Všechno ostatní, protože Akicon je prostě Akicon

Upozornění: Tato sekce je čistě blogísková. Pouštíte se do ní tedy pouze a jenom na vlastní nebezpečí.

 U Natsuconu jsem sice uvedl kategorii zasvěcenou plusům a mínusům akce, ovšem zde to jaksi nepovažuji za natolik důležitou položku, že by si zasloužila vlastní prostor. To možná jen pro začátek, než na to zapomenu. Je to jen taková drobná poznámkovýtka mířená letošní ochrance. Respektive nevím, zdali pouze letošní, neboť, jak jsem se zmiňoval v úvodu, tohle je můj první Akicon po dvou letech, na kterém jsem zase trávil noci. Je mi jasné, že nocování v budově bylo zakázáno, ale přístup ochranky k té hrstce lidí, jež v Zahradě poklimbávala a měla tu smůlu, že nebyla příliš známá v rámci komunity, mi přišel více než nemístný. Tedy nejsem si jist, jestli mě víc pohoršilo tohle, anebo to, jak se velká část ochranky chovala jako dítka, kterým dal někdo do ruky vysílačky z hračkářství. Nu, ale dost už análně frustrovaného Astraka, přesuňme se k blogískové části.

Na Akicon jsem letos dorazil snad s dvouhodinovým předstihem, což se mi stalo opravdu poprvé u jakéhokoliv conu vůbec. Poněvadž jsem však šmejd, nevysedával jsem v těch nehostinných a zakouřených prostorách před hlavním vchodem, vecpal jsem se dovnitř. Tam to bylo ještě v jednom kole, takže jakmile mi Manta pohodil jmenovku, šel jsem si hodit věci do skladové místnosti a pak se uklidil někam do ústraní, abych moc nezacláněl.

Po začátku vpouštění divé zvěře do Zahrady jsem pak celkem lehko našel kolegy od Sunsubu (#tochces) Ximaru a edisona nakládaného v lihu (zde jsem na vážkách ohledně velkých písmen, neboť tento přívlastek by už pomalu mohl být chápán jako přídomek). Zanedlouho jsme se nachomýtli k Sušence a tak nějak to dopadlo tak, že nás najednou naše nohy vedly směrem k Mekce Akiconu – do Blanice. Tam jsme se tak nějak shodli, že je absolutně skvělý nápad se na to přednášení trochu přiopít. Minimálně to tedy byl fajn experiment. Totiž jestli to náhodou ve výsledku nebude lepší. S tím už ovšem budeme potřebovat pomoc od někoho, kdo se na nás byl podívat. Do tohoto našeho filozofování mimochodem k našemu stolu přišli letošní zástupci dávného Otakulandu. Jmenovitě Dr.Q, maxa, Odai a Johnyschimpo. Johny dotáhl svoje 3DSko, na kterém pak Sušenka hrála hry, z nichž jí nešla ani jedna. Za což by mě určitě chtěla praštit, ale další příležitost k tomuto fyzickému napadení bude mít až na Animefestu. A to už to bude dávno vybledlá vzpomínka (snad).

Po chvíli jsme se tedy konečně zvedli a posíleni lektvarem odvahy vyrazili vstříc našemu velkému experimentu. Ten nakonec nedopadl na poměry asi zase tak špatně. Akorát, jak jsem střízlivěl a edison naopak doplňoval hladinu i při samotném přednášení, jsem to párkrát musel trošku popohnat. Alkohol totiž evidentně spadá pod časoprostorovou magii a jaksi nám ten čas ubíhal rychleji, než by se nám úplně hodilo. Ovšem nějak se to zvládlo.

Na přednášce se zjevil i MatteasRatmanem. Pokud mě paměť nešálí, tak do Blanice spolu s námi (čti: s Ximarou a edisonem) a zástupci Otakulandu šel jenom Matteas. Ratman zmizel.

Z ničeho nic odbila půl druhá ranní a s Ximarou se nám povedlo dovést edisona zpátky na akci. Vevnitř byl v lihu naložený opilec uložen ke spánku. Já tam tak nějak pendloval mezi Yuuyou a Erikem, co se povětšinou bavili parodiemi na Evangelion, a Christofem, s nímž jsme se jaksi zase dostali k akademickým evergreenům. Hintzu byl tou dobou až příliš zaměstnán svým údajně běžným akiconovým poradenstvím. A posedával tam i Berry.

Se spánkem jsem odolával asi do pěti. Pak jsem použil svůj multifunkční kappa batoh s notebookem uvnitř jako polštář, ustlal si na zemi a na chvíli to zalomil.

Poté, co jsem byl jemně probuzen Grekem pokoušejícím se nejdříve vyluxovat a posléze ručně zamést koberec před bufetem, jsme společně s Ratmanem zalezli na Wolfiiho. Na AMV soutěži se k nám přidal NeoWorm, s nímž jsme se shodli, že Linkin Park jsou pro tento svět až příliš edgy.

Před chill jsem pak narazil na Ely. Svojí přítomností nás pak oba poctil velký hintzu, se kterým jsme klasicky probírali zásadní problémy týkající se tohoto a snad i alternativního vesmíru.

Na přednášku jako takovou jsme zavítali již v poněkud větším počtu. Přidali se k nám tentokráte už fotograf edison a Ximara. Výše zmiňovaný úprk po přednášce zahrnoval pak mě a kolegyni Ely. Po neúspěšném znovuodchycení hintzua jsme byli sami odchyceni Figurkou. Následoval pak přesun do pořadatelského zázemí, kde jsme se mimo od jedné slečny dozvěděli o tom, že mor se vrací a lidé proti němu nemají účinnou zbraň. Takže žádná Ebola-čan, Mor-san to bude!

Po několika eskapádách jsme se dostali na toho slavného Shookieho, z něhož jsme po půl hodině zdrhli. No, a potom jsem se šel do Blanice zpít skoro až pod ten obraz. A to bylo teprve asi půl šesté. Ale zase proč ne, všechno se má zkusit.

Na cestě zpět mě doprovázeli Matteas a Ratman. Kdo ví, jestli kvůli kontrole, nebo je to už v hospodě nebavilo. Osobně asi tipoval to první, čímž bych jim měl ponechat alespoň slovo poděkování. Takže děkuji, pánové.

<blog over=9000>Na místě jsem potom kromě toho, že jsem skoro poprvé ztratil šálu, byl dokonce dvakrát požádán o vykreslení jednoho a toho samého scénáře. Neboť jak se říká, cvičení dělá mistra. A když ho tak dvakrát dal dohromady, kdo ví, zdali byl dostatečně promyšlený, rafinovaný a pokud možno plný intrik. Anebo tam na druhou stranu není vůbec nic nekalého. To už však náleží rozhodnout pouze zúčastněným dvěma divákům a dvěma divačkám.</blog>

Doplnění(, co se mi kurva smazalo, protože skvělý vlakový internet): Prostě ještě pár věcí před úplným koncem.

Nex mě pravděpodobně kvůli mému kabátu přirovnala k anglickému gentlemanovi, i když atributy jako mastné vlasy, tři dny nevyměněné šaty a přespávání na zemi by pasovaly spíše k Pepovi z Hlavního nádraží. Doktor Johnym se při našem rozhovoru vrátili do svých dětských let, s potutelnými úsměvy na tváři se do mě z ochozu strefovali papírovými kuličkami. Serita mi nejspíš z pracovní deformace vyrvala řečený kabát z rukou a prostě si ho musela pověsit do šatny. Tak jsem alespoň dostal lísteček. Melik mi chtěla kopnout do počítače, ale poté, co jsem ji prozradil, co je to za krám, si to rozmyslela s tím, že bych to ještě mohl jít nechat reklamovat. Dia spáchala podlý atentát na mou nohu, i když to následně popřela. Všichni ale víme, nakolik můžeme věřit atentátníkům! Nu, a mitsuki se mi nezávazně absolutně upsala k účasti na překladech pro Animefest. Ještě tedy neví, co jí čeká, ale teď už je beztak příliš pozdě.

Pak už bych asi ve svém vyčerpání a hlavně kvůli tomu, že to je až sakra moc dlouhé, zmínil o zbytku akce pouze zkratkovitě. Žádné jobovky, žádné zvraty ani zvratky. Proběhlo zakončení akce, lidé se rozešli domů a mně nezbývá, než poděkovat všem, které jsem tam potkal, za velice povedenou akci. A speciální poděkování patří kolegyni Ely, jež byla za to přetažení fotografií zdržena a nucena i k poconové konverzaci!

 

Takže pravděpodobně zase za rok na podzim nebo už zanedlouho v květnu na shledanou.

Poznámka: Fotky se vynasnažím doplnit v průběhu dne až několika příštích dní. Ty jmenovky konkrétně dnes.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ranty se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů u Rok se s rokem sešel a máme tu další Akicon (2014)

  1. Ely napsal:

    Prý, že neví, zda bude vůbec report psát. A nakonec se takhle pochlapí a ještě tak rychle, ha!
    Musím se přiznat, že se to ve mě míchá – polovina mého JÁ ti chce tvé dojmy z toho mého nosově přednášeného čehosi věřit a proto se teď usmívá jako imbecil a má jaksi červenější tváře než obvykle, druhá polovina si ale zkrátka a dobře myslí, že trollíš :D Každopádně děkuju~

    Speciální dík patří za ty fotky tobě, vždyť víš, kolik jsi mi tím ušetřil peněz za kabel. (Kdybys večer viděl, jakou jsem si za to naložila jídla na talíř, měl bys vlastně poměrně přesnou představu, KOLIK.) A vůbec celkově za společnost, jsi nějak rok od roku krotčejší.

  2. chill napsal:

    Lol, ten přídomek pobavil. :))
    Jinak jsem teda asi nepochopila, co se tam vlastně stalo s tou „ochrankou“… v noci jsem tam teda nebyla, ale že má někdo vysílačky a je na to krutopřísně hrdý, to jsem si všimla.

    A k mé přednášce… jak jsem psala, že jsem měla nedostatečnou přípravu, to je pravda. Tys argumentoval, že projev a ty formální náležitosti dobrý, ale to u mě není věc přípravy, já mívám projev před lidmi celkem obstojný prakticky vždycky a po formální stránce upravené prezentace naprosto automaticky, nicméně problém je v tom, že jsem prostě neřekla to, co jsem chtěla říct, blekotala jsem tam blbosti. Ta „nadinterpretace“, jak ty to nazýváš, tam právě neměla být, jenže způsob, jakým jsem celou přednášku podala, byl prostě špatně. A nejhorší pak je, když si to v půlce přednášky uvědomíš a najednou máš pocit, že už není cesty zpět. Grek mi to popsal tak, že sice docházím k zajímavým závěrům, ale blbou cestou , s čímž víceméně souhlasím.

    • Astrak napsal:

      Co se týče ochranky, tak si moc nelíbilo, když jsem tam tak ze soboty na neděli postával a teď vidím, jak člen ochranky vypadající jako viking obchází lidi, co spali či poklimbávali, a všemožně s nimi třese a budí je. Jakože v pořádku, v pravidlech akce se píše o zákazu nocování. Ovšem mi přišlo trochu nemístné, že se takhle zaměřoval jenom na některé, kteří navíc na tom samém místě spali z pátku na sobotu. Možná bude lepší „zbytečné“ než „nemístné“.
      Zkrátka a dobře se mi vůbec nelíbil ten přístup.

      Nu, tady se asi neshodneme u těch závěrů. Ty sice opravdu byly zajímavé, ale jak jsem se vyjádřil, ne zrovna v tom nejlepším slova smyslu. Respektive asi tak nějak vím, co jsi chtěla původně říct, ale ta „blbá cesta“ tě dovedla úplně někam jinam.

      • Grek1 napsal:

        Abych uvedl na pravou míru své vyjádření o zajímavých závěrech. Chilliny závěry se v někdy rozcházely s realitou v důsledku vratké nebo nevhodně zvolených informací pro následné logické úvahy a závěry.
        Například mýtus o stvoření, který prý popisuje jen Japonsko a tudíž Japonci již od pradávna nevidí okolní svět, protože pro ně „nevznikl“. Neznám mýtus o stvoření, který by výrazně nepopisoval územní oblast etnika, v němž vznikl ať vezmeme Enúma Eliš, cykly Atéků, porcování Imira v severské mytologii nebo zpěvy subsaharských kmenů. Ohledně kulturního „středění“ příběhů si psal ve svém reportu. Já pak ještě dodával nějaké velmi vratké výklady motivace hrdinů, jako že Lelouchovi na Japonsku nezáleží, protože je to jen nástroj pro dosažení jeho cíle dát své sestře bezpečný domov.
        Na druhou stranu tu byla, jak jsi tu uvedl také znát dobrá faktická příprava a to i přes vynechání neexistence nacionalismu v Japonsku až do nuceného otevření během Meiji. Neměli se proti komu vymezovat a klanová příslušnost hrála větší roli nežli ta státní.
        Zajímavé realitě odpovídající závěry byly ty o rozpolceném pohledu na okolní svět (zařadit se, předehnat/nenechat si ukrást svou osobitost) a samozřejmě ohledně „otevřenosti“ Japonska cizincům. Stejně tak diference mezi vnímáním student na výměném pobytu a cizinec pracující u nás.
        Uvidím, co k tomu vydyndám od penfriendů v Japonsku, tedy jestli se se mnou budou bavit i potom, co jsem zkusil tvrzení, že kofuny nechtějí otevřít, aby se neukázalo, že jejich první vládci přišli z Koreje.

      • chill napsal:

        Já už asi chápu, kde je problém. Tys totiž ty přednášku vzal jako blekotání o tom, proč je předmětem anime Japonsko. Ale já jsem už do začátku avízovala – a popravdě myslím, že zrovna tohohle jsem se držela – že budu mluvit o tom, proč v anime vypadá Japonsko tak, jak tam vypadá.
        Kdybych měla tunu volného času na přípravu a nes***la mě momentálně škola, myslím, že by to dopadlo úplně jinak, protože bych zvolila vhodnější příklady a dokázala si je lépe obhájit. Ale samozřejmě moje škola není žádnou omluvou pro tu horu lidí, co asi odcházeli z přednášky zklamaní.

  3. Ximara napsal:

    Je moc pěkné, jak v podstatě celou dobu mluvíš v množném čísle. :D Ale jinak dík, aspoň se budu mít čeho držet u psaní toho svého – jsem zjistila, že už si úplně nepamatuju časovou posloupnost. :D

    • Astrak napsal:

      Je pravda, že jak jsem se u té relevantnější části snažil zdržet jmen, která nezúčastněné nezajímají, ale nechal množné číslo, vyznívá to místy poněkud zajímavě. Ale co už. :D

  4. Nya-chan Production napsal:

    Pro objasnění Čingizova AMV – sto chutí, že :) Mně osobně se líbí a v rámci Iron Chefu skončilo u poroty na 2. místě ze 40 AMV, což už mi přišlo jako slušná známka kvality.

    • Astrak napsal:

      Nu, ono se nám právě zdálo, že to trochu nesedí na hudbu. Ale tak samozřejmě přiznávám, že to může být také 3deep5me.

  5. shimakaze napsal:

    i just came here because i saw my name. hi

    • Astrak napsal:

      Don’t worry, I haven’t written anything bad about you. I just said that I meant to ask you about your HQ level and how were your preparations for Fall event going. ww
      But in the end we left earlier, because we expected something a little bit different from Shookie’s panel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>