Byla jednou… (2015)

Po hodně dlouhé, předlouhé době zase něco, co by se dalo nazývat normálním uměleckým textem. Alespoň tedy v porovnání s tím, co jsem patlal poslední rok. A zrovna takhle na nový rok. Tak snad je pravda, co se povídá.


Pohádka ukázala se býti oblíbeným experimentálním útvarem nejenom v poslední době. Kolik „bylo“ a kolik „nebylo“ již skončilo v propadlišti dějin, zapomenuty na sešitových stránkách. A stále tam někde jsou, naříkají a doufají ve spasení. To je ovšem jiný příběh pro dočista jinou příležitost. Tentokráte naše zraky budou směřovat úplně jinam.

Kdysi dávno totiž – i přesto, že zas tolik vody v řece neuteklo – žila, byla jedna dívka. Hodná, pohledná, spořádaná, prostě mladá dáma jaksepatří. A jak byla mladá, měla toliko starostí, kolik by člověk na prstech ruky spočítal. V kolik já asi vlastně půjdu zaplout do hajan? Kolik cukrovinek ze zakázané dózičky si můžu ještě uzmout, aniž by maminka tuto krádež století bystře odhalila? Kterou pohádku si mám nechat přečíst před spaním?

Tyhle otázky zásadnější než jakýkoliv existující neduh se dívčině honily v její drobné hlavince dnes a denně. Bez přestávky, bez ustání, žádná chmura nenašla si nikde škvírku. Holčička žila, užívala každé vteřinky a rostla a rostla a rostla…

A poněvadž tolik rostla, tak už někteří z vás možná vědí, co se s tou spořádanou mladou dámou stalo pak. Když totiž něco roste, ať už je to strom, keřík, štěňátko nebo snad červ, musí tomu chtě nechtě pomoct voda. Jenže to není u takových dívek jen tak. Ono se to lehko řekne, že ruku k dílu musí přiložit i voda. Ale kde ona se taková voda vlastně vezme? Odpověď spíše dříve než později doputovala právě i k naší ne už tak docela malé hrdince.

Z mraků přece, správně jste to uhodli. Seběhne se jich pár dohromady a potom už z nich prší a prší a prší. Přesně v takovou chvíli se všecko všecičko skoro od základů mění. V prvé řadě se musíme dobrat původu těch mračen. A snad i jejich podstaty. A možná také chuti těch blahodárných krůpějí, jež neúnavně smáčejí tu půdu úrodnou.

Ty mraky totiž, oblaka ne vždy tak docela bělounká, to jsou chmury a všemožné těžkosti života, co se do té doby veleúspěšně skrývaly. A tady to tedy máte černé na bílém, podstata a původ mračen a slanost jejich deště. Naše dívka nám tu už stojí úplně zmáčená a snad se i trošičku chvěje. Snad se i malinko bojí a trošilinku naříká, možná roní svoje vlastní slané kapičky. I kdybychom se ale ve všem tomhle strefili, nesmíme zoufat a nesmíme hlavu ztrácet. Naše mladá dáma totiž díky spršce z mračen, oblaků těch chmurami obtěžkaných, roste, roste, roste a přerůstá v ženu. Tak to má být, tak to bylo a tak to vždycky také zůstane. Zoufání nás nikam nedovede. Zoufáme-li, stojíme nehnutě na místě, stojíme a hladina kolem nás se navyšuje, stoupá… a nakonec topí. Ale netopí jen nás, nerdousí pouze naši dívčinu…

Ničí hlavně její zahradu, která roste s ní, rozkvétá a tu zase vadne a potom zas rozkvétá. Tak to má být, tak to bylo a tak to vždycky také zůstane. Byla by zoufala, zahrada se zatopí a shnije. A proto musí se řádně s vodou z mračen hospodařit.

Žila, byla jedna žena, jež bývávala kdysi dívkou bez starostí a chmur. Žila a stále žije, opatruje svoji malou rajskou zahradu a ta vzkvétá, potom zase vadne, vzkvétá a znovu vadne. Tak to má být, tak to bylo a tak to vždycky také zůstane.

A žil, byl i jeden muž, jenž bývával kdysi chlapcem neobtěžkaným tíhou života. Žil a pořád žije, stará se o svoje malé pole, na němž úroda roste, odchází a potom zas roste. Tak to má být, tak to bylo a tak to vždycky také zůstane.

A když náhodou naše žena potřebuje pomoct třeba s konví, nebo náš muž potřebuje pomoct třeba se zasíváním, sejde se jedna s druhým nebo jeden s druhou a přinesou s sebou do zahrádky či na políčko krásně hřejivé slunce, co život obou prosvítí a všechny nadbytečné chmury zažene. Tak to má být, tak to bylo a tak to vždycky také zůstane…

Příspěvek byl publikován v rubrice Próza se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Byla jednou… (2015)

  1. Ely napsal:

    Tohle je prostě bezvadné, od tebe asi moje nejoblíbenější~

  2. Dnla napsal:

    Krásné zpříjemnění jízdy v tramvají. Skvělá povídka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>