Náhoda (2008)

Další kousek na základě slohové práce. Znalí dobře poznají, že se jedná o fan fiction k Lukjaněnkovým Hlídkám.

Příjemné počtení přeji.


Náhoda

 

Bylo to jedno z těch chladných a hlavně mrtvých rán. A těch několik stovek metrů nad úpatím pohoří obzvlášť. Mlha tentokrát vypadala mnohem hustší než normálně.
V táboře, který se rozkládal na jedné z mnoha plošin, se to jen hemžilo postavami v bílých kombinézách – ba ne, i hodně tmavě zelených kabátců tam pobíhalo. I přesto, že bylo tak živo, nikdo nepromluvil. Mezi lidmi se dala skoro nahmatat dusivá atmosféra.
Do tábora vběhla skoro tryskem další postava v bílé kombinéze. Rychle se proplétala mezi ostatními, až dorazila k největšímu stanu uprostřed tábora. Bez upozornění vtrhla dovnitř.
„Herr Kapitän! Herr Kapitän!“ [1] dostal – byl to poměrně mladý muž – ze sebe zadýchaně.
Žádaný důstojník právě seděl nad nějakými papíry u malého stolku. Samo sebou poctivě zabalen do kabátu.
„Was bringst du, Infanterist?“[2] otázal se kapitán nakřáplým hlasem. Tady nahoře byly opravdu mizerné podmínky. Zvedl při tom pohled k vojákovi.
Ten se ještě chvíli sbíral nejspíš z několikakilometrového běhu.
„Andere Truppeneinheiten verschwinden,“ [3] ohlásil mladý muž se svraštělým čelem. Takhle beze stopy se už ztratilo bezmála deset chlapů z praporu.
„Sakerment!“ [4] zaklel kapitán tiše.
Dál seděl s hlavou sklopenou do nějaké mapy. Bylo však dobře vidět, že ta ho v téhle chvíli zrovna dvakrát nezajímá. Odřízli je. Sice neměl on, ani nikdo další z prapory tušení kdo, ale prostě se to stalo. Před několika dny, možná to už bylo déle, poslal jednoho z mužů, aby informoval štáb v Berlíně. A modlil se, aby je odsud vytáhli. Pomalu však ztrácel naději.
„Was werden wir machen?“[5]
Kapitán se usmál. Jak někdo může být tak blbý? Co asi můžeme dělat? Sedět, čumět a čekat, až si pro nás něco přijde.
„Weißt du was?“ [6] pohlédl mladému vojákovi zpříma do očí. „Ich weiß nicht.“[7]
Vojín naprázdno polkl. Když ani kapitán praporu neví, co dělat…
„Wir können nur unsere Position halten. Das ist alles, was wir machen können.“
[8] Takže to bylo tak. Mladému vojákovi přejel mráz po těle, i přes zateplenou kombinézu. Budou čekat, než všichni zmizí kdesi v hlubinách mrazivého Kavkazu. Jsou v pasti jako myši.
„Du kannst weggehen,“[9] zavelel důstojník.
Vojín zasalutoval. „Order, Herr Kapitän!“[10]
Kapitán osaměl. Ještě se chvíli díval na vchod, kterým odešel vojín. Pak s těžkým povzdechem pohlédl znova na papíry na stole. Ležela tam mapa kavkazského pohoří – která jim byla dobrá maximálně k zatopení – a pár rozkazů od nadřízených z dřívějších dob.
Jen těžko to zaznamenal, barvy kolem něj začaly pomalu blednout.
Co se to jen sakra stalo? Co se pokazilo? Svraštil čelo. Že by tohle byl trest shůry? Nenávratně ztraceni někde daleko od civilizace.
Kapitán nepatřil mezi pověrčivé lidi, tahle myšlenka se jen tak najednou objevila. Vlastně… Ne, vždyť on už dlouho pochybuje o Vůdcově filozofii, pokud se tomu tak dá říkat. Samozřejmě, Spojenci nás po první světové utlačovali jako spodinu lidstva, ale už jsme přece dokázali opak. Teď už neumírali lidé po právu odplaty. Byla to prachobyčejná jatka.
Kapitán se rozhlédl kolem. Všechno viděl jako ve starém filmu, pouze jakýsi kontrast mezi bílou a odstíny černi. Spal snad?
„Achtung!“ [11] prořízl ranní ticho jakýsi muž. „Irgentwas ist hier. Feuren sie!“[12]
Zároveň ten vzruch venku přivedl k sobě i kapitána. Ale něco stále nebylo v pořádku. Skoro zoufale těkal pohledem sem a tam. Pořád starý film! A navíc… Zvuky jsou nějak tlumené. Co se to sakra děje?!
Do stanu vpadl jeden z vojáků v zeleném kabátci.
„Scheiße!“ [13] zaklel tiše. Pak se otočil zpět ven a zavolal: „Herr Kapitän ist vorüber!“[14]
„Ich bin gerade hier, Idiot!“[15]
V tu chvíli se kapitána chytilo opravdové zoufalství. Neviděl ho… Prostě se mu díval přímo do očí a vůbec si ho nevšiml.
Stačila chvilka a byl před stanem. Tam zůstal stát s hrůzou a zároveň fascinací v očích. Jeho prapor se pokoušel vytvořit alespoň nějakou obranou formaci. Pobíhali sem a tam skoro jako slepí. To ale nebylo to, co kapitánovi vzalo dech. Po táboře se pohybovalo ještě něco dalšího – a vůbec ne zmateně a vyděšeně. Tygr! Velký tropický tygr tady na Elbrusu, co skáče o muže k muži a kosí je jako sedlák trávu na louce. A tohle všechno, tyhle nelogické a zároveň strašné obrázky, se odehrávalo jako na hodně starém filmu. Ono se to vlastně dalo vzít doslova. Kvalita zvuku nebyla kdovíjaká, všechno tlumené. Řev umírajících i vraždícího tygra.
A nemohl dělat nic… Nic. Jen stát a dívat se, jak umírá celý jeho prapor.

Opodál od plošiny stály dvě postavy. Dva muži tak středního věku pozorovali dění v nacistickém táboře. Vypadali skoro jako sochy.
„Tygřík si vede skvěle,“ poznamenal jeden z nich.
Druhý neodpověděl. Jen dál přejížděl pohledem celou scénu… Jako vystřiženou ze starého filmu. Najednou se zarazil.
„Podívej se támhle k tomu stanu,“ vyhrkl ze sebe a ukázal. „No tak dělej, Iljo!“
Jeho společník konečně obrátil hlavu. „Co…“ Zarazil se. Chvíli nebyl ničeho schopen.
„Je to to, co si myslím?“ zeptal se Ilja.
Jeho druh pokýval hlavou.
„Co s ním?“
Chvíli bylo naprosté ticho. Ilja se netrpělivě vrtěl na místě.
„Semjone.“
Ten konečně obdařil svého společníka svou pozorností. Pár okamžiků mlčel.
„Musíme ho získat. Koukni se na něj. Vždyť on si v šeru pobývá jako zkušenej hlídkař. Má zatracenej potenciál.“
Pak na něj pohlédli oba naráz. Jeho aura zářila bíle téměř bez poskvrny, samozřejmě až na pár černých míst.
„Hansi, připrav se na nový život.“


[1] „Pane Kapitáne, pane kapitáne!“

[2] „Co přinášíš, vojáku?“

[3] „Další jednotka zmizela.“

[4] „Sakra!“

[5] „Co budeme dělat?“

[6] „Víš co?“

[7] „Já nevím.“

[8] „Můžeme jen držet naše pozice. To je vše, co můžeme dělat.“

[9] „Můžeš odejít.“

[10] „Rozkaz, kapitáne!“

[11] „Pozor!“

[12] „Něco je tady! Střílejte!“

[13] „Kurva!“

[14] „Kapitán je pryč!“

[15] „Jsem přímo tady, idiote!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Próza se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>